Trochu delší jednorázovka
Zmínka o M-preg
Harry vytáhl další trs trávy ze záhonu tety Petunie a položil ho na hromadu již vytrhaného plevele. Zastavil se, když se mu zamotala hlava a pomalu se vzpamatoval. Byl venku od té doby co dodělal snídani a už je téměř čas aby začal dělat večeři. Jako obvykle nedostal od té doby nic k jídlu a vodu mohl získat pouze z hadice. Ulevilo se mu, že Hedvika je v Doupěti a nemusel se starat o to, že hladoví nebo aby jí strýc neublížil. Jako obykle mu strýc zamkl kufr v přístěnku pod schody. Podařilo se mu ale skrýt hůlku, fotoalbum, neviditelný plášť a mapu pod uvolněným prknem v podlaze v jeho pokoji, původně druhé Dudleyho ložnici. Byl tady už dva týdny a ješt dva týdny do svých narozenin tu měl strávit. Vzhledem k tomu, že Voldemort povstal si nebyl jistý, zda mu bude umožněno uniknout do Doupěte, nebo bude nucen zůstat u Dursleyových. Jeho noční můry o smrti Cedrika byly nahrazeny nočními můrami o Durleyho týrání. Při pohledu do zrcadla se snažil si nevšímat modřin kolem očí nebo na bradě. Věděl, že zbytek těla je stajně pestrý. Pokoušel se vyhrožovat Siriusovým hněvem nad jejich chováním, ale nevěřili, že hrozba je skutečná.
Harry potřásl hlavou aby si vyčistil myšlenky. Poznamenal si polohu slunce, vyhodil plevel, vyčistil věci a zamířil do domu aby se umyl a začal připravovat večeři.
Harry šel do koupelny ve druhém patře aby se umyl. Když se podíval do zrcadla, ztuhl. Jeho vlasy vypadali jinak, namísto neukázněného vrabčího hnízda, které tam bylo normálně, mu spadali ve vlnách kolem hlavy a byly o několik odstínů tmavší. Jeho oči byli stále zářivě zelené, ale duhovky byli orámované černým pruhem. Harry udělal krok zpět a divoce studoval své rysy, místo měkké zaoblené tváře a rysů na které byl zvyklý se jeho tvář zdála trochu hranatá a jeho rysy byli jemnější. Celkově vzato, už více nevypadal jako miniaturní verze Jamese Pottera. Jeho rysy vypadali povědomě, ale nedokázal určit koho mu připomínají. Harry si byl ale zcela jistý, že takhle včera nevypadal.
Harry se po večeři vrátil do svého pokoje a na žebrech se mu objevila nová modřina, přemýšlel o náhlé změně jeho vzhledu. Trochu ho to znepokojovalo. Byl si jistý, že tohle není úplně normální, ale neměl tušení co by měl dělat. Nakonec vklouzl do spánku.
**sen**
Harry se ocitl na měkké kožené židli, která stála před světlým, plápolajícím krbem. "Harry, začal příemný mužský hlas." Harry vyskočil a otočil hlavu ve směru hlasu. Rudé oči se setkaly s jeho. Harry začal ustupovat. Červenké oči se zúžili a zaměřili na Harryho tvář. "Kdo ti ublížil?"
Harry zamrkal, naprosto konsternovaný. Vzhled Volemorta se změnil. Silně sepodobal mladému muži z Harryho druhého ročníku z Tajemené komnaty. Už nevypadal jako had tehdy ze hřbitova. Zdálo se, že je ve sých třiceti letech s jemnými rysy (což vyvolalo vzpomínky z dřívějšího setkání se zrcadlem), tmavými vlnitými vlasy a intenzivním pohledem.
Harry si náhle vzpomněl na otázku, kterou mu položil, když se jedno z Vodemortových obočí zvedlo. Zamračil se v odezvě, "proč by ti na tom mělo záležet?"
Voldemort si povzdechl, "byl jsem trochu … zmatený, když jsem tě naposledy viděl, a ta vzpomínka z deníku, no on nebyl - rozumný." Posunul se na židli, která se nacházela vedle křesla na kterém se ocitl Harry.
Znovu se podíval na Harryho. "Takže mám velký zájem na tom, zjistit, kdo ti to ublížil."
Harry zamrkal a opatrně se přiblížil k židli. "To nevysvětluje tvůj zájem o mé zdraví."
Voldemort si povzdechl a opřel se. "Vzhledem k tomu, co se stalo, jsem si vzpomněl na několik věcí. Prosím, sedni si a já se s tebou podělím o to co si pamatuju."
Zastavil se ačekal, až se Harry vrátí do křesla. Harry se posadil na okraj křesla, připravený rychle vystartovat pryč.
Voldemort si znovu povzdechl a začal vyprávět svůj příběh. "Než jsi se narodil, vypadal jsem jako teď jen se zelenýma očima. Věřím, že když jsem se vrátil, tak jsem se vrátil do sých 36 let. Ale zpátky k příběhu … tvůj kmotr měl mladšího bratra jménem Regulus, řekl ti o něm?" Harry zavrtěl hlavou, o žádném Regulusovi nikdy neslyšel.
"Regulus byl o jeden rok mladší než Pobertové." Ušklíbl se, "když o nich Regulus mluvil, měl na ně vztek. Se Severusem se společně přidali ke smrtijedům. Když jsem poprvé Reguluse viděl, byl jsem ohromen. Byl nádherný, živý a velmi osobitý. Bylo mu 16 a mě 31, ale oba nás zasáhla láska." Jeho oči se trochu zatemnili, "byli bychom spolu pokud bychom nebyli … rušeni." Zhluboka se nadechl, "Regulusovi rodiče byli touto situací nadšeni, ale jeho bratr byl přinejmenším nespokojen. Šel za Brumbálem a řekl mu, co se děje. Ale s podporou rodiny Blacků s tím toho moc udělat nemohli. Byli jsme s Regulusem pět let. Vyhledal Harryho podled. "Viš, že čarodějové mohou otěhotnět?"
Harry zíral na druhého muže. "Ne, a nikdy bych si ani nepředstavil, že je tohle možné. Existuje hodně takových párů?"
Voldemort se znovu ušklíbl. "Myslím, že aspoň polovina dětí ve tvé škole má rodiče stejného pohlaví." Harry překvapeně zamrkal. Proč mu to nikdo neřekl? "Regulusovi bylo dvacet, když jsme zjistili, že čeká dítě. O jeho těhotenství vědělo jen velmi málo lidí, ale nějak se to dozvěděl Brumbál. Když pak jednoho dne Regulus navštívil svou matku byl pryč několik hodin a nikdy se nevrátil domů. Voldemort se nadechl se slzami v očích. "Začal jsem ho zuřivě hledat a velice brzy jsem začal hledat také svoje dítě. Cítil jsem, že Regulus zemřel přes naše pouto, ale nevěděl jsem zda žije dítě. Rád bych se s ním znovu shledal. Byl jsem velmi zvědavý na syna Jamese Pottera, zváště, protože se šeptalo, že nemůže mít děti. Pověřil jsem Severuse aby zjistil co se dá, odkryl několik temných pravd o Albusu Brumbálovi, když Brumbál zjistil, že Regulus čeká moje dítě, spikl se s Potterem. James Potter unesl Reguluse a věznil ho, dokud se dítě nenarodilo. Když se můj syn narodil Brumbál a Potter změnili jeho vzhled kouzly."
Harry byl bledý a třásl se. "Ale ty ses mě pokusil zabít!"
Voldemort se zvedl ze židle a poklekl před ním. Připouštím, že jsem zabil Jamese a Lili, ale nesnažil jsem se zabít tebe. Když Severus zjistil, kde a kdo jsi, řekl mi to. Zapřísahal jsem ho aby tě chránil bez ohledu na to co se stane. Brumbál nevěděl, že Severus Snape zůstával v jeho organizaci, aby získával informace pro mě. Sám jsem byl v Godrikově dole, a právě když jsem se dostal ke tvé postýlce a vzal jsem tě do nárucě - poprvé jsem držel svého syna. Chtěl jsem tě odnést, ale byl jsem zastaven Brumbálem. Nechtěl mi dovolit s tebou odejít a vyslal proti mně Avadu. Viděl jsem jak se ode mě odrazila a zasáhla tě do čela. Pak už si pamatuji jen tmu." Zastavil se a podíval se na Harryho. "Rozumíš tomu, co jsem ti teď řekl?"
Harry se třásl. "Ano." Začal se třást ještě více," vezmeš me od Dursleyových?"
Voldemort natáhl ruce a vzal Harryho do náruče. "Jsou to ti co ti ublížili?" Harry přikývl. "Samozřejm, že ano! Nedovolím abys zůstal s těmi hroznými lidmi." Pevně stiskl Harryho. "Zitra tě Severus přenese."
"Pokud to uděláte, odhalí profesora Snapa jako stále loajálního k tobě a pošlou ho do Azkabanu."
"Severus se mnou zůstane Harry, se Severusem jsme se hodně … sblížili. Choval se tak aby nepřitahoval zbytečnou pozornost."
Harry šokovaně vzhlédl k Voldemortovi. Voldemort se zasmál. "Ve skutečnosti tě má rád. Mnohokrát říkal, jak moc mu přípomínáš mě nebo Reguluse." Odmlčel se a ta pauza připadala Harrymu významná. "V posledních několika týdnech, kdy mi byl obnoven jak vzhled tak zdravý rozum jsme se Severus a já stali velmi blízkými."
Harry cítil jak se mu sevřel žaludek. "Jak moc blízkými?"
"Um...za pár týdnů mu budeš moci říkat otče."
Harry pootočil hlavu a koukal Voldemortovi přímo do očí. "Co se stane až s tebou budu mnluvit? Bude tam s tebou i profesor Snape?"
"Ano. Nekteří rodiče berou svoje děti z Bradavic. Moje sídlo je velmi staré a velice dobře chráněné. S mými lidmi jsme se dohodli a všichni přivedou svoje děti a mládež sem a budeme je učit." Objal Harryho, "brzy by jsi se měl probudit. Dneska tě přimístíme."
"Můj kufr je zamčený. Mám přístu k hůlce, mapě, fotoalbu a neviditelnému plášti. Moje sova je v Doupěti. Myslím, že si z fotoalba vezmu jen fotky profesora Lupina."
"Svůj kufr nebudeš potřebovat. Zavolej svou sovu až se probudíš. Měla by se tam dostat před sovou Severuse." Znovu objal Harryho. "Probuď se, brzy se uvidíme."
**konec snu**
Harry se probudil a snažil se nepohnout, aby si neotevřel rány. Věděl, že je šance, že je to jen past, ale on opravdu nemělco ztratit, protože si byl jistý, že další dva týdny u Dursleyových nezvládne. Vzdychl a pak se soustředil na Hedviku a na myšlenku, že jí potřebuje. Pak opatrně sklouzl z postele na podlahu, aby zísla své poklady. Zíral na album a otevřel ho. Když ho otevřel občas po stranách fotek zahlédl mladého muže, který vypadal jako dvojče Siriuse. To rozhodlo. Svléknul povlak z polštáře a začal do něho dávat své věci, včetně alba.
Harry vstal a šel k prádelníku, kde měl své oblečení. Pomalu se převlékl, všechno ho bolelo, když zaslechl klepání na okno. Rychle nechal Hedviku vletět dovnitř. Přistála mu na rameni a koukla mu na vlasy, houknutím je schválila a začala si s nima hrát zobákem. "Opouštíme to tu," zašeptal svému nejvěrnějšímu a nejstaršímu příteli.
O několik okamžiků později se ozvalo další zaklepání na okno. Harry popadl povlak na polštář. "Zůstaň se mnou děvče." Otevřel okno a dovnitř vletěla černá sova a přistála na stole. Harry vzal dopis z natažené nohy a otevřel ho. Dotkl se pergamenu a cítl, že přenášedlo se aktivuje.
Když Harry přistál, nejprve otočil hlavu, aby se ujistil, že je s ním Hedvika. Její klidný žlutý pohled se setkal s jeho, když škubl křídlem aby si narovnala peří. Harry se zhluboka nadech, otočil hlavu dopředu a setkal se s očima nejhlubšího hnědého odstínu.
"Harry." Harry zamrkal v šoku, profesor Snape mu nikdy neřekl jeho jménem. Profesor Snape si odkašlal a jeho oči se zahřály. "Vzpomínáš si na svůj sen?" Harry přikývl. "Potřebuješ nějaké léčivé lektvary?"