Harry otevřel ústa aby automaticky odpověděl 'Jsem v pořádku', ale odmlčel se a vzpomněl si, že Voldemort, jeho otec naznačil, že je s profesorem ve vztahu. "Nemyslím si, že mám něco zlomené, ale mám hodně modřin."
Profesor kývl hlavou na povlak na polštář," to jsou všechny tvoje věci?" Harry přikývl. "Tvůj otec by tě měl vidět dřív než ti na ty podlitiny něco dám. Jsi připraven?"
Harry se zhluboka nadechl a pak přikývl. "Ano pane. Je v pořádku, když se mnou půjde moje sova?"
Profesor se podíval na sovu a pak na ni ukázal hůlkou. "Dovolíš mi jí zkontrolovat zda na sobě nemá nějaká sledovací kouzla?"
Harry se podíval na Hedviku se strachem. "Měl jsem ji sem brát?"
Profesorova tvář změkla. "Neboj se, tento pokoj je chráněn." Zkontroloval Hedviku a pak se uvolnil. "Neměla na sobě žádná kouzla," a schoval hůlku do rukávu. "Pojď, vezmu tě za tvým otcem, abychom se mohli postarat o ty modřiny." Ukázal na dveře na opačné straně místnosti. Harry prošel kolem profesora ke dveřím. "Vypadá to, že se s tím vyrovnáváte docela dobře."
Harry si odfrkl, "Měl jsem dost času o tom přemýšlet od toho snu." Odmlčel se a dodal. "Také, moji přátelé měli Hedviku, mohli mi každou chvíli psát, abych věděl co se děje, jak se mají, ale nikdo se o to ani nepokusil. Můj strýc nevynechal jediný den kdy by mě nezmlátil a nejvíc co jsem měl k jídlu za celý den byli dva krajíce chleba. Vzhlédl ke zděšené tváři svého profesora. "Vypadá to ,že ani profesor Brumbál ani moji přátelé se mnou nechtějí mít nic společného."
"Věděli jak s vámi zacházejí?"
"Něco málo co se děje jsem jim řekl, ale zdálo se, že to nikoho nezajímá," odmlčel se Harry a podíval se skrz své řasy na Snapa, "kromě Nevilla."
Profesor se na něj ušklíbl. "vlastně jsem přesvědčen, že pal Longbottom je mnohem talentovanější, než dává najevo." Harry zamrkal na profesora a usmál se. "A tady jsou dveře so salonu tvého otce." Otočil se, jako by chtěl Harryho opustit.
Harryho ruka vystřelila a chytila profesora za zápěstí. "Prosím, nešel byste se mnou?" Snapeovo obočí se prudce zvedlo. "Voldemort říkal, že jste si blízcí, takže možná by jste měl být součástí toho všeho."
Snape zamrkal na mladíka, a pak si Harry poprvé uvědomil, že se usmál. "Byl bych postěn."
Profesor Snape otevřel dveře a nechal projít jako první Harryho. Harry viděl, že prostor před krbem je stejný jako v jeho snu. Zahlédl tam pohyb a otočil se, aby viděl Voldemorta stojícího před dlouhou koženou pohovkou. Harry sledoval, jak se jeho otec přiblížil a cítil jak mu profesor Snape dal ruku na rameno. Voldemort se zastavil před nimi, když Hedvika odlétla aby se posadila na jedno z křesel.
"Můj Harry." Když to Harry uslyšel, něco se v něm změnilo. Vrhl se na muže z kterého cítil, že je jeho otec. Voldemort chytil Harryho za ruce, několik okamžiků ho objímal a pak Harryho zavedl na pohovku. Posadil se a přitáhl si Harryho k sobě.
"Severusi, prosím, posaď se s námi." Harry vzhlédl a viděl, jak jeho profesor váhavě stojí pár kroků od nich.
Harry ukázal na pohovku vedle něj. "Prosím, pane." Harry čekal, až se muž posadil vedle nich. "Děkuji."
Harry se otočil a podíval se do otcových očí. "Existuje způsob jak prolomit kouzla?"
"Ano, existuje, ale myslím, že nejprve by sis měl vzít nějaké léčivé lektvary." Přikývl na Severuse, který mu podal pár lahviček. Harry je vzal a zašklebil se nad chutí. "Máš na mě nějaké další otázky?"
Harry se odmlčel a pak přikývl. "Měli jste pro mě nějaké jméno?"
Otec se usmál. "Ano, a je to tvé skutečné jméno, protože kouzelnické rodné listy jsou magicky vyplňovány, když se narodí dítě, pokud už bylo jméno vybráno rodiči. Regulus a já jsme tě pojmenovali Alphard Thomas Riddle. Měl jsem za to, že Harry je dost blízko a že možná budeš chtít být Harry."
Harry se usmál, šťastný, že by si dokázal udržet alespoň svoje jméno. Pak naklonil hlavu a snažil se přijít na to, jak by se mohl jmenovat Harry Potter. "Proč mi přijetí do Bradavic přišlo na jméno Harry Potter?"
Snape promluvil. "Na to můžu odpovědět. Když jsi se narodil, Brumbál přemluvil Arthura Weasleyho, aby vyplnil ruční rodný list."
Harry cítil, jak se mu v očích sbíhají slzy. "Pan Weasley ví, že nejsem ve skutečnosti Potter?"
Snape pomalu přikývl. "Pokud jsem byl schopen zjistit jistě, jak Arthur, tak Molly jsou si vědomi toho, že nejsi Potter. Zjistil jsem také, že všechni Weasleyovic děti o tom nevědí."
"Jak?"
"Jsem nitrozpitec." Harry přikývl. Četl o té magii, když se snažil najít odpověď na druhý úkol v turnaji Tří kouzelníků.
"Nikdo jiný, než rodiče, nebyli zapojeni do toho aby mě odtrhli od mého otce." Snape přikývl. Harry tento fakt zvážil a pak se pootočil. Vzhlédl ke svému profesorovi. "Proč se se mnou přítelili?"
Snape sebu trhl. Doufal, že se ho na to Harry nebude ptát. "Nejmladší Weasley a jeho sestra byli … povzbuzováni, aby se s vámi spřátelili a oddálili vás od Zmijozelu." Harry svěsil hlavu. Doufal, že se mýlí. "Nisméně, dvojčata se o tebe opravdu zajímají a z mých interakcí s nimi také dva nejstarší Weasleyovi děti."
Harry se cítil o trochu lépe. "A co Hermiona?"
Profesor si povzdychl a neochotně odpověděl. "Z toho, co vím, byla dychtivá být tojí kamarádkou, když zjistila, že jsi Harry Potter." Pohlédl na Harryho. "Draco chtěl být tvým kamarádem od chvíle co se s tebou potkal u madam Malkinové, ještě předtím, než zjistil kdo jsi. Vždycky říkal, že je něco v tvých očích."
Harry se přinutil k malému úsměvu. Pak tiše řekl. "Nevím komu opravdu věřit." Znovu trochu svěsil hlavu. "Myslím, že vám můžu věřit oběma, ale neměl jsem nikoho jiného než ty dva, cítím se trochu ztracený."
Voldemurt mu tiše stiskl ramena. "Nám dvěma můžeš věřit." Před nimi se objevil domácí skřítek. "Nollie, mohla bys připravit snídani v jídelně a pozvat Malfoye, aby se k nám připojili?" Domácí skřítek přikývl a zmizel. "Dovol mi ukázat ti pokoje, které jsem pro tebe nechal připravit." Voldemort vstal, počkal, až se postaví všichni a vyvedl je ven ze salonu, šli chodbou a několika schody lemovanými obrazy. Zastavili se před dveřmi s vyřezávanými hady. "Mmůžeš si nastavit heslo stejně jako v Bradavicích." Otevřel dveře a nechal Harryho vstoupit.
Harry vešel dovnitř a zíral. Dveře se otevřeli do obývacího prostoru. V pokoji byla rozkládací pohovka a dvě židle spolu s konferenčním stolkem. Pohovka a židle byli z drahé, teplé, hnědé kůže, zatímco podlaha byla pokryta tmavě zeleným kobercem. Také tam byl portrét tmavovlasého muže, který se na Harryho zvědavě díval.
Harry pomalu prošel místností do ložnice. Tmavě zelený koberec pokračoval dál. Postel se čtyřmi sloupy byla pokryta černým přehozem, který vypadal jako měkký velur. Po celé místnosti byli zelené dekorace. V krbu hořel oheň a před ohništěm na jedné straně stála velká zdobená židle. Na druhé straně bylo velké okno s lavičkou zapuštěnou ve stěně. U dveří stál mahagonový stůl s židlí a z druhé strany byli další dveře.
Voldemort vstoupil do místnosti za Harrym. "Tyhle dveře," ukázal na jedny ze dveří, "vedou do koupelny a druhé vedu do skříně." Podíval se na povlak na polštář, který Harry stále držel. "Budeš mít k dispozici domácího skřítka." Zastavil se za zavolal, "Lule!"
Vtom so objevil malý domácí skřítek s oblečeným čistým hadrem. "Ano, pane?"
Voldemort položil ruku Harrymu na rameno. "Lula, tohle je můj syn, Harry." Podívala se na Harryho a rozzářila se na něěj. "Souhlasíš s tím být mu přidělena?" Rázně přikývla. "Skvělé, v tomto povlaku na polštář má vše co momentálně vlastní. Vybalíš to, ať můžeme jít na snídani?"
"Ano pánové Lula ráda pomůže!" Se zářivým úsměvem se natáhla pro povlak na polštář. "Mladý mistře jsi velmi hubený, jdi se najíst já ty věci vybalím."
Harry se začervenal a usmál se. Voldemort se vydal zpátky do salonu kde čekal Snape. "Pojďme na snídani."
Tři muži se vrátili na chodbu. Voldemort pokynul ke dveřím na opačné straně. "Severus a já máme pokoje támhle. Pokud nás budeš potřebovat neváhej tam přijít."
Harry se usmál na svého otce a otočil se, aby zjistil jak to profesor vzal. Snape byl bledý a měl ve tváři výraz plný obav. Harry se přestal usmívat, "pane?"
Snape se zastavil a podíval se na Harryho. "Tobě nevadí jaký mám vztah s tvým otcem? Nebo chceš abychom se přestali vídat?"
Harry a jeho otec se také zastavili. "Sev-"
"Ne, chci slyšet, jak to cítí Harry, prosím."
Harry udělal krok směrem k profesorovi. "Voldemort, můj otec mi řekl, že není pravda, že mě nenávidíte, ale že mě máte rád, je to pravda?" Snape krátce přikývl. Harry se stydlivě usmál a vzal profesorovu ruku. "Pak jsem přesvědčen, že bych měl mít šanci poznat vás. Opravdu si nemyslím, že s tím budu mít nějaký problém."